Pár slov úvodem

Snad každý z nás jako dítě poslouchal pohádky o malé mořské víle, o krásných ženách s rybými ocasy, o mužných námořnících, kteří přežili setkání se sirénami, o překrásných královstvích skrytých na dně oceánu. Mnoho žen i mužů během staletí zatoužilo po životě ve vodě, ať už pro svobodu, kterou nekonečný obzor vodní hladiny slibuje, ať už pro klid a mírumilovné houpání nebo dobrodružství v divokých vlnách, ať už pro mnoho jiných hodnot a zážitků, které nám voda poskytuje.

Vždycky jsem se ve vodě cítila velmi dobře. Plavání pod vodou bylo prvním způsobem, který se mi stal přirozeným, když jsem se jako dítě seznamovala s vodním elementem. Na dlouhou dobu jsem pro nedostatek příležitostí v okolí na radost z pobytu ve vodě (a hlavně pod vodou) zapomněla. Za ta léta se ze mě stal dospělý člověk, plnící své povinnosti podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. A snad pro tu samozřejmost, s kterou někteří lidé kolem mě přistupují k tomu, že jim přece musím pomáhat, že jim musím radit a dělat, co chtějí přesně tak, jak to po mně chtějí, jsem zatoužila po klidu. Po místě, kam za mnou nemohou, kde nejsem vázána civilizačním poutem, co bych měla nebo neměla dělat, o místě, kde rozhoduje jen má vůle a chuť se něčemu věnovat. O moři plném sasanek a svobody.

Tuto příručku píšu pro sebe, abych se nevzdala něčeho, co mi působí radost a dodává sílu, abych zde sepsala různé zajímavosti, poznatky, možná i osobní zkušenosti ze světa mořských lidí, jak těch mýtických, tak těch, kteří se prohánějí pod vodou v ušitých ocasech s monoploutvemi. Mám v plánu nějak ucelit i pro vaši potřebu, pokud jste stejní nadšenci jako já, informace, které jsou prozatím po českém internetu rozptýlené jako ryby v oceánu. Třeba se mi to podaří. Věřím totiž, že kouzlo plavání pod vodou není omezené jen na přímořské oblasti a mořské parky.