Ráda si někdy procházím různá videa na Youtube.com. Jednoho dne jsem narazila na následující ukázky:
Od té doby jsem snila o stejně kouzelném pobytu pod vodou, malém přerodu na vodního člověka. Začala jsem si hledat veškeré dostupné informace jak v češtině, tak v angličtině, kde je zdrojů o mnoho víc. Rozhodla jsem se si nejprve pořídit monoploutev a zkusit si, zda mi ten pohyb vůbec půjde, aniž bych se při něm utopila.
Koncem listopadu mi z internetového obchodu dorazila monoploutev Finis Tempo. Vypadá přibližně takto:
První plavecké zkušenosti s ní byly rozporuplné. Pohyb tzv. delfíního kopu mi přišel poměrně přirozený, ploutev jsem však asi zcela nedotáhla, takže mi přezky pořád v průběhu plavání klouzaly z nohou a já se tak bála do kopu vložit větší sílu, abych pak nelovila ploutev někde na dně v čtyřmetrové hloubce, na kterou se zatím tak docela necítím. :)
Plavala jsem v bazénu, kde bylo poměrně dost lidí, takže jsem ani na rychlosti nemohla nijak moc zapracovat, aniž bych přitom do někoho nevrazila. Tak jako tak jsem ale byla nadšená ze zjištění, že je to pohyb, který mi přijde přirozený a že se při něm neutopím, že mi to celé působí radost.
V pondělí 4. ledna jsem konečně měla zase čas na další testování monoploutve. Dostala jsem se do bazénu s hloubkou přibližně 1,4-1,7 m, takže jsem se neostýchala omezovat se v pohybu ani síle kopu. Ploutev jsem tentokrát utáhla nejspíš optimálně, protože mě venkovní chladný vítr nepopoháněl do teplé vody. :D V bazénu bylo asi tak pět lidí, tudíž i prostoru bylo požehnaně a já si mohla dovolit úplně vše, co jsem s ploutví chtěla zkusit. Obrátky pod vodou, rychlé plavání u hladiny, totéž plavání pod hladinou, zapojení a vynechání rukou, hraní si s rovnováhou… Byla to skvěle strávená chvíle a já cítím, že život „mořské panny“ mě baví čím dál více. Do jara jsem se rozhodla trénovat techniku jen tak, na jaře možná zapracuji na svém kostýmovém ocasu, abych si splnila sen kompletně. Zatím sbírám informace, jak na to a co by bylo pro mé potřeby optimálním materiálem.
Možná vás pobaví jedna vtipná situace, která se mi přihodila. Z hraní si z ploutví jsem si odnesla bouli na hlavě. Byla jsem totiž uchvácena rychlostí pohybu nade dnem a zapomněla jsem jaksi sledovat, že bazén má i svoje okraje. Berte to jako důkaz, že když člověka něco velmi baví, zapomene sledovat věci kolem a s radostí si užije i onu bouli. :D
0 komentářů:
Okomentovat